Stavby pro čištění odpadních vod

Zpracování odpadních vod je z celosvětové perspektivy klíčovou problematikou, jež má enormní dopad na veřejné zdraví a životní prostředí.

Nevyhovující kanalizace a čističky odpadních vod

Odpadní voda se v silně zaměřené spotřební společnosti stává agresivnější. Změna složení odpadních vod má zásadní dopad na kondici a celkovou životnost kanalizační infrastruktury a čističek.

V moderních kanalizačních systémech dochází k odvodu dešťové vody, která je ale následně oddělována. Tato separace způsobuje, že se v odpadní vodě koncentrují agresivní látky způsobující korozi potrubních rozvodů. Potrubí se stává netěsným, dochází k jeho zanášení a často i ucpání.

Degradace betonu je dalším závažným problémem. Je způsobena převážně kyselinou sírovou, kterou produkují bakterie. Na beton však působí další negativní vlivy jako jsou plísně a organické kyseliny.
V obecné rovině se musí odpadní potrubí měnit každých 30 let.

Čističky odpadních vod

Kvůli nepříjemnému zápachu odpadních se stále častěji objevuje trend projektování čističek jako uzavřených systémů. To má samozřejmě negativní vliv na materiály. V uzavřených odpadních systémech se na betonu vytváří kondenzát s velmi nízkým pH a kyselina sírová.

Jestliže musí dojít k sanaci těchto betonových struktur, je jasné, že musí být použit opravný materiál, který je kompatibilní s betonem.

Životnost betonových struktur je ovlivňován chemickými a fyzikálními faktory. Hlavními riziky, kterým musí čelit beton v čističkách jsou:

• Permanentní styk s vodou; konstantní průtok vody
• Mráz a tání
• Pevné částice ve vodě
• Kyselina sírová produkovaná bakteriemi
• Sulfáty a chloridy
• Rezidua kovů, hormonů a medikamentů

Kyselina sírová

Dešťová voda má pH hodnotu mezi 6 a 6.8 a voda mezi 7.5 a 8. Kvůli koncentraci kyseliny sírové v čističkách odpadních vod mohou být tyto hodnoty klesnout až na pH 1. Takto vysoké kyselosti způsobují postupný úbytek cementu z betonu, což vede k praskání betonu, často až do té míry, že přestává fungovat. Jestliže nejsou tyto betonové struktury chráněny a pravidelně kontrolovány, musejí být každé čtyři roky sanovány.

Proto je nezbytné zajišťovat betonové struktury ochrannou vrstvou, která vytvoří bariéru mezi betonem a kyselinami. Ochranný nátěr je odolný vůči kyselým látkám a má dobrou adhezi na beton a ocel.